Princip dvojí materiality

Co je dvojí materialita

Směrnice ESRS vyžadují, aby společnosti identifikovaly své materiální dopady, rizika a příležitosti související s udržitelností na základě principu dvojí materiality. Ta má dva vzájemně propojené rozměry.

Finanční materialita

Záležitost týkající se udržitelnosti je materiální z finančního hlediska, pokud vyvolává nebo může vyvolat významné finanční dopady na vývoj podniku, včetně cash flow, finanční pozice a finanční výkonnosti, a to v krátkodobém, střednědobém nebo dlouhodobém horizontu.

Materialita dopadu

Záležitost týkající se udržitelnosti je materiální z hlediska dopadu, pokud se týká významných skutečných nebo potenciálních, pozitivních či negativních dopadů podniku na lidi nebo životní prostředí v krátkodobém, střednědobém nebo dlouhodobém horizontu.

Klíčové pravidlo ESRS

Materialita se určuje podle závažnosti a pravděpodobnosti dopadů, nikoli podle jejich geografické či vztahové blízkosti nebo podle míry kontroly společnosti nad nimi. Obchodní vztahy zahrnují celý hodnotový řetězec podniku – od dodavatelů až po odběratele – včetně vzdálených dopadů, například souvisejících s těžbou surovin.

Finanční hranice materiality

Standardy ESRS nestanoví konkrétní kvantitativní prahové hodnoty. Při stanovení finančních hranic materiality je proto vhodné vycházet z obecně uznávané auditorské metodiky, zejména ze standardu ISA 320.

ISA 320 – Materialita při plánování a provádění auditu

Podle ISA 320 je stanovení materiality otázkou profesního úsudku. Jako výchozí bod se používá procento aplikované na zvolený finanční benchmark. Volba vhodného benchmarku závisí na:

struktuře finančních výkazů společnosti,
ukazatelích, na které se soustředí uživatelé účetní závěrky,
povaze společnosti, fázi jejího vývoje a odvětví,
vlastnické a finanční struktuře společnosti,
relativní volatilitě zvoleného benchmarku.

Orientační intervaly finanční materiality

0,5–1 % obratu

Výnosový benchmark vhodný pro výnosově orientované nebo výrobní společnosti. Nižší procento reflektuje širší základnu.

2–3 % EBITDA

Výkonnostní benchmark pro společnosti zaměřené na provozní výkonnost. Vyšší procento kompenzuje užší základ.

1 % celkových aktiv

Kapitálový benchmark relevantní zejména pro finanční instituce nebo kapitálově náročné entity.

Tyto hodnoty nepředstavují závazná pravidla ESRS ani ISA 320, ale slouží jako praktická aplikace principu materiality vycházející z běžné auditorské praxe (ACCA, ICAEW).

Doporučený přístup při posuzování finanční materiality

Výběr benchmarků

Doporučuje se nevycházet mechanicky pouze z jediného ukazatele, ale zohlednit více relevantních benchmarků, protože různé druhy ESG rizik se mohou promítat do různých oblastí hospodaření:

Výnosový benchmark: např. 1 % obratu
Výkonnostní benchmark: např. 2–3 % EBITDA
Kapitálový benchmark: např. 1 % aktiv

Aplikace v rámci ESRS double materiality

ESG téma je zpravidla považováno za finančně materiální, pokud jeho potenciální dopad překročí alespoň jeden z relevantních benchmarků. Takový přístup však nesmí být mechanický – vždy je třeba posoudit konkrétní okolnosti společnosti, vhodnost benchmarku a povahu daného rizika.

Absolutní limit

Použití absolutního finančního limitu může být vhodným doplňkem zejména tehdy, pokud:

procentní benchmark vede k nepřiměřeně nízké nebo vysoké hranici,
zisk nebo jiný benchmark je výrazně volatilní,
zvolený benchmark není pro společnost dostatečně reprezentativní,
jde o menší nebo specifickou společnost, u níž běžné procentní přístupy nevedou k realistickému výsledku.

Téma může být finančně materiální, pokud překročí relevantní procentní benchmark, nebo překročí absolutní limit stanovený na základě profesního úsudku.

Kvalitativní materialita

ESG téma může být materiální i tehdy, pokud nedosahuje stanoveného finančního prahu, avšak vyvolává významné regulatorní, reputační nebo právní riziko. To může být případ zejména:

regulatorního porušení,
rizika ztráty licence nebo oprávnění,
korupce, fraudu nebo jiného závažného compliance selhání,
systematického porušování práv zaměstnanců,
významného reputačního dopadu s možným sekundárním finančním efektem.

Kvalitativní hlediska mohou v odůvodněných případech převážit nad kvantitativními prahy.

Postup hodnocení finanční materiality

Šest kroků pro systematické posouzení finanční materiality ESG témat v souladu s auditorskou praxí a principy ESRS.

1

Určení relevantního benchmarku

Určete, který finanční benchmark nejlépe odpovídá povaze společnosti. U výnosově orientovaných společností to bývá obrat, u společností zaměřených na provozní výkonnost EBITDA, u finančních institucí aktiva nebo čistá aktiva. Zohledněte charakter podnikání, strukturu finančních výkazů a stabilitu ukazatelů.

2

Stanovení orientačního rozpětí

Na zvolený benchmark aplikujte orientační procentní rozpětí: 0,5–1 % obratu, 2–3 % EBITDA nebo 1 % aktiv. Například při obratu 2 mld. Kč a EBITDA 300 mil. Kč činí orientační rozpětí finanční relevance přibližně 9–20 mil. Kč.

3

Posouzení volatility a normalizace

Pokud je vybraný benchmark mimořádně volatilní nebo nereprezentativní, zvažte použití alternativního benchmarku nebo normalizované hodnoty s přihlédnutím k okolnostem společnosti.

4

Určení výsledné hranice

Po porovnání jednotlivých benchmarků použijte jako výslednou hranici konzervativnější hodnotu. V odůvodněných případech ji doplňte absolutním limitem. Výsledná hranice má odpovídat finančnímu dopadu, od něhož lze ESG riziko považovat za potenciálně finančně materiální.

5

Propojení s risk scoringem

Propojte stanovenou hranici s interním systémem hodnocení rizik. Například orientační škála finančního dopadu: 1 = méně než 1 mil. Kč, 2 = 1–5 mil. Kč, 3 = 5–10 mil. Kč, 4 = 10–20 mil. Kč, 5 = více než 20 mil. Kč. Takové propojení usnadňuje vazbu na risk management a metodiku ISO 31000.

6

Zohlednění sankcí a regulatorních dopadů

U sociálních a governance témat zohledněte limity pojištění odpovědnosti, výši typických regulatorních pokut, maximální sankce podle právních předpisů a možné náklady soudních sporů. Pokud potenciální sankce přesahují stanovenou hranici, téma je finančně materiální. I bez překročení kvantitativní hranice může být téma materiální z kvalitativních důvodů.

Materialita v hodnotovém řetězci

Standardy ESRS vyžadují, aby společnosti identifikovaly, posuzovaly a zveřejňovaly své materiální dopady, rizika a příležitosti v celém hodnotovém řetězci – od prvotních surovin až po konec životnosti produktu.

Finanční materialita v řetězci

Podniky mohou být významně ovlivněny měnícími se regulačními a tržními očekáváními, která dopadají na jejich schopnost získávat materiály z rizikových oblastí. Majetek společnosti může být rovněž vystaven fyzickým rizikům změny klimatu bez ohledu na její vlastní příspěvek k emisím.

Materialita dopadů v řetězci

Materialita dopadů se určuje podle závažnosti a pravděpodobnosti, nikoli podle blízkosti. Dopad musí být se společností spojen prostřednictvím obchodního vztahu – tedy být součástí jejího dodavatelského nebo odběratelského řetězce.

Příklady materiálních dopadů v hodnotovém řetězci

Kobalt a dětská práce

Společnost používá kobalt dodávaný externí těžební společností, která jej těží za použití dětské práce. Negativní dopad je přímo spojen s konečnými výrobky prostřednictvím obchodních vztahů v dodavatelském řetězci, i když společnost sama dopad nezpůsobila.

Polysilikon a nucená práce

Velký podíl celosvětové výroby polysilikonu je soustředěn v čínské oblasti Sin-ťiang spojované s nucenou prací. To představuje materiální dopad na lidská práva pro společnosti v energetickém sektoru získávající fotovoltaické panely z Číny.

Odlesňování a komodity

Globální odlesňování je spojováno s komoditami jako skot, sója, palmový olej, káva, kakao a dřevo. Používání těchto komodit ve vlastních produktech přímo propojuje společnost se souvisejícími environmentálními dopady.

Zdroje a odkazy

ISA 320

Materiality in Planning and Performing an Audit, zejména odstavce A3–A9

IFRS Practice Statement

Materiality – praktický návod k aplikaci konceptu materiality podle IFRS

ICAEW

Materiality in the Audit of Financial Statements

ACCA

Audit guidance on materiality